Bedřich Dlouhý (1932) je výjimečnou osobností českého umění 20. a 21. století. Monografie poprvé souhrnně prezentuje jeho životní dílo, zasazuje je do místního sociokulturního a estetického kontextu a reflektuje i obecný rámec světa umění. Vedle komplexních uměleckohistorických statí, mezi něž patří také studie věnované piktoriálním realismům, respektive procesům spojeným s transformací/emi druhé poloviny 20. století a průběžnými změnami pozice umění středovýchodní Evropy v globálním spektru, publikace zahrnuje také příklady Dlouhého volné literární produkce. Dlouhý je zde prezentován jako malíř, ale také jako pedagog podílející se na znovuetablování Akademie výtvarných umění v Praze a latentní činitel místního dění.