Hlavní téma tvorby českého výtvarníka Daniela Pešty (nar. 1959) je staré jako lidstvo samo - složitost a absurdita lidského údělu a osamocení uvnitř lidské společnosti - vyjádřené je však výtvarnými prostředky 21. století. Pešta si během posledních patnácti let vytvořil zcela nezaměnitelný rukopis, který některé diváky okouzluje a jiné pobuřuje, nikoho však nenechává lhostejným. Dotýká se totiž choulostivých oblastí života, které bychom raději nechali uložené hluboko v našich nitrech. Pod poněkud drsnou, a mnohdy i odpudivou skořápkou výtvarného obalu se skrývají křehká sdělení, ve kterých můžeme v koncentrované a vizuální knižní podobě nacházet vlastní i jiné příběhy.