Když jsem zjistil, že mám nevyléčitelnou nemoc, chtěl jsem od všeho utéct. Nechtěl jsem být litován a poslouchat ty řeči, že všechno dobře dopadne. Já nechci věřit v nějaký zázrak, chci si užít zbytek života. Nikomu jsem nic neřekl, sbalil jen ty nejdůležitější věci a spolu s ní, tou, co mne už nikdy neopustí, odjel. To, že jsem nasedl do špatného vlaku, však změnilo vše, co jsem si naplánoval. Nelituji toho. Zahulil jsem, popral se, stal se na chvíli popelářem a postavil sněhuláka uprostřed Prahy. A hlavně se znovu zamiloval.