Monografie se snaží přehlednou a stručnou formou postihnout hlavní teoretické problémy prefixace v současné španělštině. Kromě analýzy některých fenoménů odporujících základní španělské definici předpony jako morfému, který není nositelem slovního přízvuku a jehož užití na rozdíl od sufixace nevede ke změně lexikální kategorie, je pozornost věnována především dodnes neuzavřenému sporu o postavení prefixace mezi ostatními slovotvornými postupy (tj. její příslušnosti k derivaci či kompozici), stejně jako diskutabilnímu zařazení řecko-latinských kořenů (tzv. prefixoidů) do kategorie předpon či slovotvorných základů.