Autora inspiroval osud židovských příbuzných z rodiny Leopolda Ofnera, majitele statku a živností v někdejším Zamlekově (dnes Zavlekově v okrese Klatovy). Z jeho osmi dětí pocházela autorova babička Hermína Kolárová, rozená Ofnerová. Rukopis přibližuje situaci rozvětvené rodiny – Ofnerových dětí, jejich partnerů, vnuků a dalších příbuzných – v době druhé republiky a protektorátu a retrospektivně i ve vzdálenější historii. Období nacistického šoa znamenalo pro všechny vypovězení z normálního života, ponižování a šikanu a konečnou likvidaci v koncentračních táborech. Jen jediný vnuk, pozdější autorův otec, se zachránil útěkem z protektorátu do západní československé armády. Vedle rodiny Ofnerových v knize vystupují též sňatky spřízněné rodiny, především Münzovi z Horažďovic, výrobci lihovin a vín, a Kopperlovi z Proseče, vlastníci proslulé továrny na dýmky.Dokumentární próza vznikla na základě osobních dokumentů, matričních zápisů, záznamů židovských obcí, místních kronik a svědectví pamětníků, samozřejmě i s nezbytnou autorskou fabulací, která překlenuje některá bílá místa rodinné historie.