Kateřina ze Sieny (1347-1380) patří mezi tu nepočetnou skupinu žen, kterým se podařilo překonat "mlčení středověku" a která dodnes poutá pozornost laické i odborné veřejnosti svým velmi specifickým životem. Kateřinin příběh však nemá pouze jednu - byť hlavní - hrdinku. Její život byl doprovázen od samého počátku jejími duchovními vůdci a sympatizanty, kteří se významně podíleli na její osobní formaci a veřejných aktivitách, hájili její pověst zbožné ženy před hlasy kritiků a zároveň nedovolili, aby Kateřinin příběh končil její smrtí. Duchovní průvodci se totiž ujali úkolu prosadit její svatořečení. Tato kniha podrobně zkoumá jejich aktivity a taktiky ve prospěch kanonizace i osobní motivy, které je v tomto úsilí popoháněly. Zabývá se též podobou Kateřinina svatého vzoru, který tito její nejbližší zakotvili v legendách a kanonizačních aktech, a sleduje jeho proměny, reflektující změny nálad ve společnosti. Kateřinin posmrtný (nebo také "druhý") život se tak stává zrcadlem, v němž lze nahlížet nejen samotnou světici, ale též myšlení a vnitřní pohnutky těch, kteří ji na její cestě ke svatosti doprovázeli.