Patrik Šíma, výtvarný umělec, prozaik a básník, svým třetím souborem básní s názvem Vyšla odtamtud ven (vně) ostrým tónem šokuje, burcuje k bdělosti, vyvolává neklid. Zatímco dříve od stále se opakujících dogmat, od bezohlednosti a pokrytectví šedé společnosti utíkal k touze po pochopení, konfirmaci, ujištění v tělesnosti, nyní je v pozici kritického pozorovatele, člověka zraněného, zrazeného, procitlého. V reakci na silné zklamání nerezignuje, ale vybírá si pokoru a přijetí vědomé samoty. Verše jsou syrové, neuhlazené, nesnaží se o líbivost, naopak provokativně zachycují ryzost lidské existence.